Až bude čas...

"Až budu mít víc času. Až od pondělí. Až po prázdninách..."

Síla jednoho procenta. Jak najít skutečnou pohodu ve světě přeplněném radami?

Nedávno jsem se vám zde otevřeně přiznala k tomu, že jsem celoživotní bordelář na tabletky. Reakce, které mi poté přišly, mě upřímně překvapily, ale zároveň v mnohém uklidnily. Ukázalo se totiž, že v tom zdaleka nejsem sama. Spousta lidí nechce být zdravější proto, že by byli líní. Problém je v tom, že už dnes máme všichni plnou hlavu povinností, informací a nekonečných seznamů toho, co všechno bychom správně měli dělat.

Žijeme v době, kdy o zdraví víme možná víc než kdykoliv předtím v historii. Jenže právě v tom tkví obrovský háček. Největším nepřítelem našeho zdraví dnes totiž není nedostatek informací, ale jejich absolutní přebytek. Lidé jsou ze všech stran zahlceni zaručenými radami, složitými protokoly, moderním biohackingem a stovkami suplementů. 

Máme počítat kroky, měřit spánek, hlídat si jídelníček, brát hrsti vitamínů, meditovat, cvičit, dýchat a ideálně se ještě každé ráno otužovat – a to všechno nejlépe najednou. Výsledkem je, že jsme z toho všeho tlaku tak unavení a paralyzovaní, že nakonec neděláme vůbec nic.

Často se totiž snažíme kompletně změnit celý svůj život během jednoho jediného pondělí. Nastavíme si laťku nerealisticky vysoko a pak jsme přirozeně zklamaní, když nám to v běžném denním shonu nevydrží déle než pár dní. Odkládáme to na "příští týden", "až po prázdninách", "až bude víc času". Dokud totiž zdraví máme, bereme ho jako naprostou samozřejmost. Až když ho ztratíme, plně pochopíme jeho cenu.

Nedávno jsem narazila na jeden citát, který mi mluví z duše: Každý člověk má desítky různých problémů, dokud se mu nepokazí zdraví. V tu chvíli se totiž všechny ty malé starosti rozplynou a vy najednou máte už jenom jeden jediný problém – aby bylo zase dobře.

Zdraví přitom většinou neztratíte najednou, z čistého nebe. Často je to jen tichá kombinace našich každodenních špatných návyků. Tělo nám celou dobu dává drobné signály. Otázka je, jestli je vůbec posloucháme, nebo je ignorujeme a přebíjíme kofeinem. Nečekejte na moment, až bude zdraví ta jediná věc, na kterou budete muset myslet a kterou budete muset křečovitě řešit. Neodkládejte to. Začněte s prevencí teď, dokud ještě můžete a máte situaci ve svých rukou.

Poslední dobou mám proto čím dál raději jednu osvobozující myšlenku: 

Nesnažte se zlepšit svůj život hned o 100 %. Zlepšete ho dnes o pouhé 1 %.

Jen jedno malé, nenápadné procento každý den. Zní to možná až směšně, ale když se toto jedno procento opakuje den za dnem, začnou se dít velké věci. Skutečná změna totiž nepřichází proto, že uděláte jeden obrovský revoluční skok, ale proto, že vytrváte a uděláte stovky malých, nenápadných krůčků. Přesně o tom jsou takzvané atomové návyky (James Clear). Nejsou o přehnané motivaci ani o železné disciplíně, která dříve či později selže. Jsou o systému, který ve vašem životě tiše funguje i ve dnech, kdy se vám zrovna vůbec nic nechce.

Jedna z největších lží, které si o svém zdraví dokola říkáme, je věta: "Až budu mít víc času, tak konečně začnu." Jenže pevné zdraví nevzniká ve velkých životních rozhodnutích, vzniká v naprostých maličkostech. V tom, že se dnes cestou z práce projdete o deset minut déle. Že si během dne dáte o jednu sklenici čisté vody navíc. Že půjdete večer spát o půl hodiny dřív, nebo že se na minutu zastavíte a uděláte pár hlubokých nádechů místo toho, abyste do sebe kopli další kávu. Tyto drobnosti samy o sobě nevypadají důležitě a na první pohled nic nezmění. Když je ale sčítáte dny a týdny, po měsících a letech z nich vytvoříte úplně jiného, silnějšího, šťastnějšího a hlavně zdravějšího člověka.

Možná se ptáte, proč vám to tady vlastně všechno píšu. Nechci nikoho přesvědčovat a už vůbec nechci nikomu diktovat, co musí nebo nesmí dělat. Každý z nás máme svou vlastní, jedinečnou cestu. Já vám chci jen ukázat možnosti, které jsem na té své životní cestě objevila já sama. Velmi dobře totiž znám období, kdy mi nebylo dobře, kdy jsem se cítila emočně i fyzicky vyčerpaná a kdy moje tělo zkrátka nefungovalo tak, jak bych si přála. A právě proto, že vím, jaké to je padnout na dno, si dnes nesmírně vážím každého dne, kdy mám energii, chuť do života a upřímnou radost z obyčejných věcí.

Pokud vám moje zkušenosti a to, co děláme v našem olomouckém studiu MOVO, pomohou najít vaši vlastní rovnováhu, budu nesmírně ráda. Pokud ne, je to také v naprostém pořádku. Nejsem tady od toho, abych kohokoli do něčeho tlačila nebo měnila jeho názory. Jsem tady jen od toho, abych ukázala, že ty možnosti existují a že péče o sebe může být jednoduchá.

Poslední dobou se všude skloňuje slovo wellbeing. Mnoho lidí si pod ním představí drahý luxus, pětihvězdičkové wellness nebo dokonalý, bezchybný život bez starostí. Jenže wellbeing je ve skutečnosti mnohem prostší. Je to jednoduše pocit, že je vám dobře. Ve vlastním těle, ve vlastní hlavě a ve vašem vlastním, reálném životě.

A právě k tomuto pocitu vedou ty malé, každodenní kroky. Ne revoluce, ne extrémy a ne složité protokoly, ze kterých bolí hlava. Stačí opravdu jen to 1 % denně. Zkuste začít třeba jen tím, že obyčejnou vodu vyměníte za vodu čistou, obohacenou o molekulární vodík, na kterou díky přirozené žízni nikdy nezapomenete.

Je to malá, nenáročná změna, ale za rok díky ní můžete být na místě, o kterém se vám dnes možná ani nesní.