Jak vystoupit z autopilota a začít konečně žít

Znáte to taky? Probudíte se a v hlavě vám okamžitě naskočí nekonečný seznam úkolů, který nezačíná slovem chci, ale MUSÍM.

• "Musím uvařit."

• "Musím uklidit."

• "Musím jet do práce."

Celé roky jsem tenhle seznam plnila do posledního puntíku. Jela jsem na setrvačník v nekončícím režimu, kdy člověk den za dnem jenom přežívá, ale už vůbec nežije. Stala jsem se tou mámou, která kvůli chronické únavě a stresu raději seděla doma a úzkostlivě hlídala každé smítko na podlaze, které bylo potřeba okamžitě zlikvidovat. Svět se točil kolem dětí a domácnosti, zatímco já jsem v tom všem pomalu smazávala samu sebe.

Jenže tenhle permanentní vnitřní nátlak a pocit, že "pořád jenom něco musím a na mně vůbec nezáleží", je pro hlavu neskutečně těžká křižovatka. Nemůžete žít roky v kleci, kde neexistuje vaše "já chci", ale jenom "já musím". Lidská psychika má své limity. Když z té rovnice úplně vymažete sebe, své radosti, svůj čas na vydechnutí, vaše duše začne hladovět.

Nejdřív přijde unavené vrčení, pak křik na lidi, které milujete nejvíc, pak apatie, pocit bezmoci a nakonec ten psychický zlom. Vyhoření. Stav, kdy ráno koukáte do stropu a je vám úplně jedno, co bude, protože ta prázdnota uvnitř je obrovská. Vystoupit z toho kolotoče, nechat práci prací a jít ven je pak v podstatě obranný mechanismus vaší mysli, abyste neskončily se sbaleným kufrem na psychiatrii. V tomhle shonu se totiž stane jedna nenápadná, ale děsivá věc – žena úplně zapomene, že je stále ženou. Že je člověkem, který potřebuje stejnou péči, lásku a pozornost jako to její malé miminko.

Postupně se proměníte v prázdnou schránku bez života. A vaše tělo vám k té unavené duši dřív nebo později vystaví i fyzický účet. U mě to byly neustálé bolesti celého člověka a rozbouřené zdraví. Nemůžete totiž dlouhodobě rozdávat energii z prázdného poháru. Když dojde palivo mámě, zkolabuje celá rodina.

Bod zlomu: Děti vyrostou a bude šmitec

Byl to u mě dlouhodobý, několikaletý problém. Kdykoliv po mně holky něco chtěly, moje odpověď byla jako přes kopírák: "Teď nemůžu. Nemám čas. Musím ještě tohle udělat. Jsem strašně unavená..." Viděla jsem, jak mi utíká jejich dětství pod rukama, ale tělo a vyčerpaná hlava mě dál nepustily.

Nedávno ve mně ale dozrál obrovský zlom a já si to celé začala naplno uvědomovat. Poprvé v životě jsem začala dělat to, co chci, a ne to, co musím.

Poslední dobou už klidně nechávám koš s prádlem přetékat a nádobí stát ve dřezu. Když za mnou přijde Terezka, že se chce jít ven učit na inline brusle, nebo když o víkendu vysvitne sluníčko, prostě se sebereme a jdeme ven. Protože ten bordel doma počká. Ten nikam neuteče. Ale ty děti? Ty vyrostou tak rychle, že se jednou otočím a budu sama. A tyhle společné momenty už nám nikdo nevrátí.

Otevřely se mi brány k aktivnímu životu, o kterém se mi dřív ani nezdálo. Už nejsem neviditelná máma s vysavačem v ruce. Učím se chytat švih na bruslích, jezdím na kole, chodím na bazén a vymýšlím aktivní výlety - poprvé v životě - a užíváme si to spolu s dcerami na maximum. 

Moje tajemství: Proč mě tentokrát tělo nezradilo?

Možná si říkáte, jak je možné, že unavené tělo, které dřív odrovnal i obyčejný úklid, najednou zvládá brusle, kolo a má sílu na rozdávání.

Našla jsem totiž tajemství, které dnes předávám dál v našem MOVO studiu. Začala jsem se o sebe starat. A mým největším parťákem na téhle cestě se stal molekulární vodík.

Když unavené tělo po letech poprvé naskočí do pohybu, svaly zažijí šok. Začnou bolet, tvoří se v nich mikrozáněty a kyselina mléčná. Přesně to byl dřív důvod, proč jsem s každým pokusem o cvičení hned skončila – tělo mi házelo balvany pod nohy. Vodík ale tyhle balvany odhazuje za mě. Doslova ty mikrozáněty ve svalech a kloubech zhasíná, takže se ráno neprobouzím zmlácená, a pomáhá tělu mnohem rychleji odbourat únavu. Navíc dodává buňkám čistou energii přímo v jejich jádru. Není to žádný umělý kofeinový dluh, po kterém vám buší srdce a za hodinu padnete únavou ještě níž. Je to přirozená síla, díky které mám chuť jít dál. 

Inhalace vodíku je pro mě ta nejrychlejší a nejjednodušší péče o sebe. Když jako máma nemáte čas na dlouhé procedury a wellness víkend bez dětí, vodík vám vrátí energii do buněk během chvíle.

Šťastná máma = šťastná rodina

Vystoupit z role té, co "pořád jenom musí", není sobectví. Je to čisté přežití. Koš s prádlem nikam neuteče, ale dětství našich dětí a náš vlastní život ano. Když investujete čas a péči do své vlastní   "Verze 02", obrovsky z toho bude těžit celé vaše okolí.

Chcete taky vystoupit z autopilota? Chcete mít zase energii na to, abyste s dětmi bláznily venku, místo abyste unaveně vrčely doma u plotny?

Stavte se za mnou do studia v Olomouci. Pomůžu vám najít ztracenou sílu, zklidnit tělo unavené stresem a nastartovat vaši vlastní proměnu. 

Protože když jsem tu klec dokázala otevřít já, dokážete to taky.

Vaše Lenka 🤍