Poprvé v životě se nadechnout..

.. beze strachu.

Dnes si přečtete jen syrovou upřímnost. Vodík pro mě totiž není jen 'další doplněk'. Je to cesta ven z celoživotního kolotoče infekcí dýchacích cest a strachu o život. Málokdo ví, že plíce jsou moje slabé místo už od dětství. (Ano, kdybych měla jen Crohna, byla by to přece nuda).

Před 9 lety, když měla moje dcera pouhé dva měsíce, jsem bojovala o život. Měla jsem 8cm absces v plíci plný hnisu . Bohužel v nemocnici na to přišli skoro pozdě. Kdyby tehdy praskl, nepřežila bych to (a že to bylo za 5 minut 12!). Zůstala mi po něm v plíci 3cm dutina, která se musí hlídat, a diagnóza, která mi změnila život: Bronchoektázie. 

Co to vlastně je? Zjednodušeně řečeno, jsou to trvale rozšířené a poškozené průdušky. V těchto rozšířených místech se neustále hromadí hlen, který tělo neumí samo vykašlat. Stává se z něj živná půda pro bakterie, což vede k nekonečným zánětům. Můj život? Zápal plic třeba i 4x do roka, vyčerpávající noční kašel a únava, kterou si neumíte představit. Došlo to tak daleko, že mi lékaři nasadili antibiotika DOŽIVOTNĚ, jen abych byla aspoň trochu stabilní. Beru je už druhý rok vkuse... A pak přišel na scénu vodík. Dneska je to měsíc, co antibiotika neberu. Měsíc!Víte proč? V noci skoro nekašlu. I když jsem stále zahleněná (moje plíce už prostě jiné nebudou), cítím, že dokážu odkašlávat sama, bez léků. A co je nejvíc? Ty hleny už nejsou zelené. To znamená, že ten chronický zánět, se kterým si tělo neumělo poradit, konečně ustupuje. Vodík mi nepomohl 'vyléčit' poškozené průdušky, ale dal mému tělu sílu se s tím bordelem uvnitř konečně poprat samo. Tohle je mé já, které spoustu lidí nezná. 

Ale píšu vám tady o tom, protože - ikdyby byť jen jednomu z vás vodík změnil život, tak jako mě, byla by to pro mě neskutečná odměna. A já budu vědět, že to všechno za to stálo - odkrýt se a jít se všemi mými bitvami ven. Máte i vy nějaké trápení, které se s vámi táhne roky a už jste nad ním zlomili hůl? Někdy je řešení v té nejmenší molekule ve vesmíru.