..tenká hranice mezi zábavou a závislostí...🍻

Tyhle řádky se mi nepíšou vůbec lehce. Kdo mě ale sledujete, víte, že s vámi sdílím i syrovou, ačkoliv ne vždy příjemnou realitu.
A proč? Chci vám ukázat, že jsem taky jen člověk z masa a kostí. Dokonalé jsou totiž jen obrázky na Instagramu. Život už tak vyšperkovaný není.

Moje celoživotní trápení s chorobami, únavou, bolestmi, operacemi, doktory a s mojí vlastní hlavou mě před časem svedlo na tu nejhorší možnou cestu.
Nejdřív jsem v tom vůbec neviděla problém. Však co, dám si s kámoškou pivo. Vždyť si ho dává každej – a kor u nás na vesnici. Když bydlíte na vesnici, je to denní chleba. Při práci nebo po práci si dát pivko. A v létě? To u nás teče proudem.

Jenže já časem zjistila, že je mi s tím pivem tak nějak líp. ✨
Že je mi krásně. Najednou jsem nebyla smutná, nic mě neštvalo a hlavně – NIC mě nebolelo.
A tak se stalo, že jsem si tyhle stavy oblíbila. A hodně.
Jenže já nějak nikdy nevěděla, kdy mám dost a kdy už přestat. Chtěla jsem to všechno v sobě prostě utopit.
"Žádnej zítřek," to bývalo moje motto. Většinou ve tři ráno, kdy jsem se někde na totálku motala a chtěla další pití, protože podle mě to pořád nebylo dost. ❌

Samozřejmě ta rána už pak nebyla tak růžová. Co víc, všechny moje deprese a smutky po vystřízlivění nabraly na daleko větší velikosti a síle. A tak jsem ten rituál s alkoholem musela opakovat. Víc a častěji. To dá přece rozum. Když na to dnes vzpomínám, je mi hrozně stydno. Říkala jsem si: "Ale vždyť u nás takhle kalí každej!"

Já to ale posunula ještě o laťku vejš...

Dospěla jsem do stádia, kdy jsem vypila litr vína denně. Každej večer. Nebo spíš odpoledne. Já si totiž přesně vypočítala, kdy si nalít první sklinku, abych zavčas skončila, šla spát a mohla ráno fungovat do práce. Jo...do práce za volant mimochodem. Sebereflexe nula. ❌ Ale když mně bylo tak dobře...
Omlouvala jsem si to samozřejmě jako správnej alkáč: "Však chodím do práce, o děti se starám, doma je uklizeno, tak co bych si ve svém volném čase nemohla dopřát, ne?" A víte, co byl za mě úplný vrchol alkoholismu? Když už si na internetu vyhledáváte, po jakým alkoholu se netloustne... Fakt. Reálně jsem to hledala. (Je to vodka, kdyby to někoho zajímalo 😂).

Ke schovávání flašek jsem díkybohu nedošla. Protože jsem se naštěstí dokopala ke změně systému. V mým mozku. Změnila jsem od základů celý svůj mindset. 🧠

Když to tady teď všechno píšu, mám v sobě obrovský strach. Bojím se, kolik lidí mě teď odsoudí. Kolik z vás se na mě začne dívat skrz prsty. A taky se sama sebe ptám... Proč mi moje okolí nikdy nic neřeklo? To to vážně nikdo neviděl? Nebo raději všichni dělali, že to nevidí, protože je to tak pohodlnější? Na tyhle otázky už odpovědi nehledám. Důležité je jen to, co je teď. 🤗

Dnes už o tom dokážu mluvit,

protože vím, že to nejhorší mám za sebou. Nejsem stoprocentní abstinent. Teď, když začíná léto, jezdíme na kolech, dáme sem tam zastávku, tak si to pivo dám. Ale už si dokážu říct STOP. Už mi to stačí. Už nechci.
V některých situacích si ještě natolik nevěřím, proto se třeba určitým akcím nebo aktivitám zatím vyhýbám.

Ale jsem na sebe nesmírně pyšná.
A zase opět... děkuju ti, Leni, že jsi byla silná a zvládla ses znovu odrazit od dna. Protože tady jiná cesta nevede – buď se odrazíš zpět nahoru, anebo tě to totálně potopí. 🪫
Moje tělo to se mnou zase nevzdalo, i když jsem ho dennodenně zalévala jedem v podobě alkoholu. Dalo mi druhou šanci.

Příště vám chci napsat o tom, jak přesně jsem začala makat na své hlavě, jak jsem přehodnotila celý svůj život a co všechno se v mým těle i myšlení muselo změnit, abych dnes mohla budovat své vlastní studio a pomáhat s energií i ostatním.

Děkuju všem, co dočetli až sem. ❤️✌️

#skladamsezpatky #mojecesta #pribeh #sebereflexe #zpatkynahoru #silavule #mindset #vnitrnisila #novyzacatek #movostudio #olomouc #longevity #zdravi #energie #jsemjenclovek #kazdydenjedar