Umění zastavit se..
Proč je legální odpočinek ten největší biohacking
Váš výkon nemusí být vždycky na 100 %. Aspoň to se postupně a krůček po krůčku učím. Celý život na sebe kladu asi nepřiměřeně vysoké nároky. Pak jsem strašně naštvaná, když neplním ten pomyslný TO-DO list ve své hlavě. Mám pocit, že jsem zklamala – své okolí, a hlavně sama sebe.
Žijeme v době, která nás neustále tlačí k dokonalosti. Musíme podávat plný výkon v práci, mít perfektně naklizenou domácnost, postarat se o rodinu, do toho sportovat, skvěle jíst, a ještě u toho vypadat bezchybně a pořád se usmívat.
Jenže lidské tělo ani mysl nejsou stroje. Mají své cykly, své dny, kdy energie teče proudem, a dny, kdy potřebují prostě jen zpomalit a načerpat sílu. U žen to platí dvojnásob. Naše hormony a energie se mění a bojovat proti vlastnímu tělu je předem prohraná bitva.
Tělo není robot, potřebuje rovnováhu
Učit se respektovat vlastní tempo a netrestat se za to, že dneska nemáme svůj nejlepší den, je možná ten největší biohacking, jaký můžeme pro své zdraví udělat. Péče o sebe totiž není o tom být stoprocentně dokonalý robot. Je to o rovnováze. Když máme energii, mákneme si. Když cítíme, že palivo dochází, legálně zpomalíme. Bez výčitek.
Odpočinek totiž není ztráta času nebo lenost. Je to moment, kdy naše buňky aktivně regenerují. Když jsme v neustálém tlaku a stresu, tělo vyplavuje kortizol, zadržuje vodu, svaly tuhnou a regenerace se zastaví. Když ale hlavě dovolíme vypnout, tělo konečně přepne do opravného režimu.
V MOVO studiu mluvím s lidmi o dlouhověkosti a zdraví, ale tohle je ta nejdůležitější lekce: můžete mít ty nejlepší doplňky stravy a technologie, ale pokud svému tělu nedovolíte legálně vydechnout, dříve nebo později vyhoříte.
Moje dnešní realita
Já jsem si teď tři dny neskutečně mákla na bruslích a na kole, ujela jsem pro mě dříve nepředstavitelné kilometry, takže dneska jsem zkrátka zpomalená. Tělo bolí, svaly si pamatují ten výkon a hlava říká: Dneska zvolni.
Snažím se samu sebe přesvědčit, že odpočinek není trestuhodný, ale potřebný. Zalezla jsem si s knížkou, popíjím vodíkovou vodu a dávám buňkám přesně to, co po tom sportu potřebují k obnově sil. Je to tak v pořádku. Zítra zase můžu jet na 105 %.
Zkuste někdy taky na chvíli povolit ten vnitřní tlak. Svět se nezblázní, když dnes nebudete stoprocentní. Dovolte si ten luxus nebýt na chvíli dokonalí a prostě jen buďte. Vaše tělo vám to vrátí v podobě daleko větší síly, až se do toho kolotoče zase vrátíte. ✨

